GALERIE zákulisí ceny Ď – 10. díl:

„Na začátku jsem se pořadatelstvím nechlubil“

Závěrečné foto oceněných cenou Ď 2005 v Národním divadle:

Velkou zásluhu na uskutečněném prvním ročníku na historické scéně Národního divadla měl jeho tehdejší ředitel JUDr. Jiří Srstka. Projekt se mu tak líbil, že jej v ND prosadil. Ale měl okolo sebe mnoho těch, kteří jej od spolupráce s neznámým „klukem z Plzně“ zrazovali. Už jsem to dřív zažil v jiných modifikacích jinde a jinak a tak jsem věděl, že když zaklepe někdo na dveře tak významné instituce, jakou ND je, není nepřirozené, že mají někteří lidé obavy. Často pak děsí moje nezávislost. Když se zjistí, že za mnou nestojí žádná politika, žádná podnikatelská skupina, nikdo…, že naplnění smyslu ceny Ď je moje osobní posedlost i za cenu ztrát nikoliv zisku, nemohou tomu uvěřit. A možná o to víc jsem byl podezřelý, jak jsem se vymykal standardnímu přístupu k realizaci kulturního projektu.

Po roce náročných příprav prvního ročníku, kdy se vše muselo prokomunikovat napříč republikou křížem krážem a pod celou touhle produkční prací jsem byl podepsán já – jsem nakonec měl strach, jak lidi přijmou, tady u nás v Česku, jak jsem už někde slyšel – v kolébce závisti – to, že pořadatelem ceny Ď jsem právě já. Proto jsem na titulce tištěného programu neuvedl raději své jméno a napsal ho malým písmem dozadu. Vlastně jsem už měl zkušenost s tím, že jakmile jsem někde jako nezávislý a svobodomyslný pořadatel nebo autor vyčníval a byl pod tím podepsán, tak mne někdo takzvaně sejmul ještě dřív, než jsem ho přerostl. Asi proto jsem zvolil takový postup.

A šly roky. Ročník za ročníkem, když tu již byl ředitelem ND pan architekt Daniel Dvořák, který se mne najednou zeptal: „Jak je možný, že na pozvánce není vaše jméno uvedeno jako první hned nahoře – tedy: Richard Langer vás zve na cenu Ď…, vždyť jste autor a pořadatel nesoucí veškerou odpovědnost!?“ – Pokrčím rameny a vysvětlím. Pan architekt však trvá na svém: „Za svou práci na ceně Ď se nesmíte stydět a ani se pro ni nesmíte ničeho obávat!“ – A tak jsem od pátého ročníku byl teprve zřetelně uveden na titulce tištěné pozvánky, tak jak se patří. Všiml jsem si, že některým lidem skřípaly zuby, ale už byl projekt rozjetý a já zavedený jako jeho pořadatel, takže nešel zašlápnout do země ještě dřív, než povyrostl.

Akad. architekt Daniel Dvořák vítá hosty ceny Ď 2005 v Národním divadle:

Přípitek s oceněnými v hlavním foyeru ND po ceně Ď 2005. V popředí tehdejší ředitel ND pan architekt Daniel Dvořák:

Každý z ředitelů ND, za ta léta od roku 2001 podnes, se nesmírně krásně zapsal do života ceny Ď. Pan architekt Dvořák třeba i touhle malou historkou. Jakoby nenápadnou. Ale vlastně dost důležitou. Pamatuji si na první ročník – když po ceremonii byl raut v hlavním foyeru Národního divadla, kde za mnou přišel jeden z přítomných hostů. Byl jím generální ředitel jedné velmi… velmi… významné a slavné firmy. Protože jsem program moderoval, poté na rautu, oslovil právě mne: „Můžete mne seznámit s někým od organizátorů?“ – Načež jsem se s radostí představil a vše upřesnil. On vytřeštil oči: „Já myslel, že to pořádá ministerstvo kultury nebo tak něco…“ – A otočil se a odešel. I díky tomu myslím, že bylo správný na začátku nepopichovat strháváním pozornosti na sebe a jen a jen na tom makat. Na druhou stranu to nešlo donekonečna bez možnosti se pod práci naplno podepsat. A za to dík panu Dvořákovi.

28. 9. 2018 Richard Langer

foto (Václav Samek), archiv ceny Ď

  nahoru   |   zpět