Děje se...
...novinky ceny Ď
Díky nim...
...rubrika o lidech okolo ceny Ď
Dějiny ceny Ď...
...historky a vzpomínky okolo ceny Ď
GALERIE zákulisí ceny Ď – 13. díl:
„Také volby ovlivňují cenu Ď“
Jestli si někdo myslí, že stačí, aby byl projekt fajn, aby se někde zavedl a bylo to na věky, aby aby, aby…, pak se mýlí. Někde se projekt ceny Ď jakoby sám od sebe zabydlí a pak najednou, po změnách ve vedení města, spadne z lopatky. Někdo rád fotbal, někdo divadlo. Někdo zvířata, jiný charitu. Každý upřednostňuje něco, to chápu. Pak ale hraje roli ještě jeden prvek, nad který se dokáže povznést jen skutečná osobnost. A tím je situace, kdy se někde s cenou Ď zavedeme, vše ke spokojenosti všech funguje a najednou po obměně v křeslech na zastupitelstvu to, co vyhovovalo předchozímu vedení města, kraje, nevyhovuje novým, nikoliv ale proto, že jsou inspirováni svými zájmy a svým postojem k životu a práci, ale proto, aby vše dobré po svých předchůdcích zmizelo.
Je to jen můj postřeh, ale nikdo s tím nic nenadělá. Prostě to tak je. Naštěstí se ale také potkávám se skutečnými osobnostmi s nadhledem, které řeknou: „Změna politické strany ve vedení města nemá co dělat s tím, že cena Ď je dobrý prospěšný projekt a musí zůstat zachována!“ - A věřte, také jsem tohle také zažil a je to paráda!
Ale zažil jsem i opak. Člověk, který by ještě včera cenu Ď chválil, jenom proto, že nevyhrál volby a jejich vítěz cenu Ď ve svém městě podporuje, najednou nejen cenu Ď nepodporuje, ale se o ní vyjadřuje jako pro jejich město zbytečné aktivitě, přičemž v případě jeho vítězství by ji, tuším, ba si myslím, podpořil a rád by se nechal po jejím boku třeba i vidět.
Jsme jenom lidi a to, co popisuji, patří k životu. Nestěžuji si a nejsem zatrpklý, rozhodně ne. Naopak mi stále všechno kolem existence ceny Ď dává větší smysl i kvůli tomuto poznání. Spíš jen těmito řádky nahlížím do zákulisí ceny Ď i takovýmto úhlem pohledu, který ani účastníky ceny Ď, když vše od roku 2001 klape a běží, nenapadne. A přikládám k tomu fotku umělecké fotografky Petry Růžičkové z období, kdy jsem cenu Ď jako projekt připravoval. Rozdíl mezi tehdy a dnes fotografie ukazuje na věku, byl jsem o dvacet let mladší. A naivnější a méně zkušenější – jenže když bych měl dnešní zkušenosti, šel bych vůbec do toho všeho? No, šel. Ta fotka ukazuje rozdíl dvaceti let, ale jedno je po těch letech bez rozdílu. Moje nadšení a optimismus. A doufám, že to tak mám navždy, i když přibude dalších dvacet let. Proti stárnutí těla a tváře nic nenaděláme, ale mysl zestárnout máme možnost nenechat, ať jsme kýmkoliv a kdekoliv a děláme cokoliv.
19. 10. 2018 Richard Langer
foto archiv ceny Ď
nahoru | zpět