Tisíckrát profrčíte autem kolem stromu, tam za zatáčkou a nic. Desetkrát kolem něj projdete pěšky a stane se součástí vašeho života. Nedovedl jsem si vysvětlit, čím to je, že dědeček Alois opustil svět před 26 lety a stále, když přijedu do Orlických hor, tam na Bořitavu – stačí, abych prošel kolem stromů, které celý život chůzí míjel a mám dojem, že někde z poza statných kmenů děda vyjde. Došlo mi to až nedávno. Tam, kde se rád s rodinou procházím, v Pošumaví v okrese Plzeň jih, mezi letitými stromy - pozvolně přikyvujícími větvemi na souhlas vzájemného seznámení, se mi rozsvítilo, že jít a nespěchat je příležitost namlouvat si kraj a stát se postupně jeho bytostní součástí, jako se můj děda stal součástí krajiny v dalekých Orlických horách. A pak, že je život konečný. Kolik asi existuje podob rezonance člověka na Zemi poté, co ji opustí? Nevím, ale je to úleva, když taková setkání s milovanými máme příležitost prožít.