Když prezident USA pan Bill Clinton skončil s prezidentováním, měl jsem pocit, že k němu „přes noc“ světová média změnila postoj. Mluvím o něčem, co se událo před 16 lety, takže těžko si přesně vybavit všechna opodstatnění mých nutkání, něco s tím udělat. Sice nahlížím do archivovaného Zpravodaje Mecenáš klubu číslo 44 z roku 2001, kde je vše popsáno, ale pro tuhle Ranní kávu je podstatným něco jiného. Ze včerejška totiž pokračuji s psaním o krásných náhodách…

Jednoduše řečeno – tehdy mne napadlo, za to, že se podle mého pocitu stalo to, že vztahy mezi USA a ČR byly na historickém pozitivním maximu, či spíš mi asi tehdy šlo o to, že se pan Clinton při návštěvě ČR choval nadmíru přátelsky a lidsky, viz jeho saxofon v Redutě – tak za to v poměru ke kontrastu, kdy ještě „včera“ ho média brala a najednou „dnes“ po ukončení prezidentské mise jsem měl dojem se o něj otírala, tak za tohle všechno jsem dostal pocitový nápad zorganizovat pod hlavičkou Mecenáš klubu vyrobení a předání daru Billu Clintonovi od seskupení zajímavých osobností v ČR.

Rozjel jsem se do sklárny Moser a to za ředitelem panem Antonínem Vlkem. U kávy, kterou mi osobně uvařil, jsme nad tím vším debatovali a tak jsem zjistil, že moje pocity sdílí. Nápad jsem rozprostřel mezi členy Mecenáš klubu, kteří jej bez výhrad přijali. Mistři skláři ve světově proslulé sklárně vyrobili hodnotný dar, speciálně navržený pro tuto příležitost. Vše trvalo dlouhé měsíce. Včetně příprav společenské akce, na níž se dar „odhalil“ a kde všechny přítomné osobnosti podepsaly dokument provázející dar panu Clintonovi…

Akce se uskutečnila 6. září 2001 ve sklárně Moser v Karlových Varech. Kus krásného propracovaného skla, odhaduji ve statisícových hodnotách, byl odhalen za přítomnosti ředitele sklárny pana Vlka, hudebního skladatele Vadima Petrova, herečky Ljuby Krbové, zástupce významného pivovaru a představitelů nejrůznějších firem. Co ale dál? Chystal jsem se rozjet do USA a dar nějakým způsobem předat. Vše bylo neoficiální, soukromě vzniklé, pročež to byl oříšek…

V říjnu 2001 vyšla v tisku zpráva, že pan Clinton navštíví Českou republiku. Sednu a napíšu do Kanceláře prezidenta dopis s prosbou o pomoc. 11. října 2001 obdržím pozitivní odpověď a už 15. října jedeme s panem Antonínem Vlkem na Hrad osobně předat do Kanceláře prezidenta ČR dar s veškerými písemnostmi s tím, že ta jej předala panu prezidentu Havlovi a ten panu Billu Clintonovi. Vše odsýpalo jako by to šlo podle nějakého scénáře, přičemž šlo o náhodnou improvizaci.

Kdyby pan prezident Havel nepředal náš a také to beru osobně – můj – dar panu Clintonovi, nevěřím, že by se mi povedlo jej k němu nějak dostat. Z celého světa mu mnoho lidí zasílalo mnoho věcí a ne vše může převzít, ne vše chce převzít a ne na vše, pokud už chce, má čas osobně převzít. Zvlášť, když jsme dar „odhalili“ v Karlových Varech 5 dnů před 11. zářím 2001! Kdybych tam poté jel a dožadoval se vpuštění do Bílého domu a měl cosi velkého v krabici – kdoví jak by to dopadlo.

A na závěr tohoto dvoudenního seriálku a krásných náhodách mne napadá ještě jedna. Pokud se někdy setkáte s tím, že se krásně neopakovatelná kavárna Slávia v Praze pochlubí dopisem od paní Clintonové, v němž děkuje za pěkný stříbrný odznak kavárny, tak ty odznaky jsem tehdá měl čest zajistil já. Do Slávie chodím na kávu od roku 1997, k čemuž se mi váže hezká historka – jo, tak o tom zítra, ale zpět – ve Slávii se mne zeptá pan šéf: „Vy ale máte krásný odznak Mecenáš klubu! Kde jste ho nechal vyrobit? My bychom něco takového potřebovali pro naše významné hosty jako dárek…“ – Načež se svěřím: „V Modřanech existuje rodinná zlatnická a medailérské firma Triga – K, kde mi tyhle zlaté odznaky pro všechny členy Mecenáš klubu vyrobili. Firmu vedou rodiče a makají tam s nimi tři synové a dva z nich jsou mistři v boxu. Víte co? Já vám tam ty odznaky za výhodných podmínek zařídím! A nebudete litovat! Umí to! Vyrábí tam i řády, které uděluje prezident!“ – Jakmile mé nadšené líčení původu mých zlatých odznaků skončí, pak šéf kavárny vše uzavře: „Tak fajn, spoléhám na vás a ty odznaky postačí jen ve stříbře…“

Za pár dnů je mezi hosty paní Clintonová, to když zrovna její muž byl u pana prezidenta Havla. Když chce platit, vrchní naznačí, že je ctí kavárny první dámu USA pozvat. Ona to ale nepřijme a kdosi vysvětlí, že první dáma USA své účty platí. Pak přistoupí tehdejší šéf kavárny Slávia pan Miroslav Mixa a předá jako dárek stříbrný odznak s logem kavárny. Dar paní Clintonová s radostí přijme a za pár dnů přijde do kavárny dopis s poděkováním za krásný odznak a to vše na hlavičkovém papíře „Bílý dům“ podepsaný první dámou USA.