Všechno kolem nás má nějakou atmosféru. Ta se váže na události, vůně, chutě, barvy, prostor, počasí, světlo, tmu, nervy, pohodu – prostě na cokoliv, do čeho se vše v paměti zabalí, jako věc do papíru…

„Jak to máte vy? Když se řekne…“

Třeba: „Osmdesátá léta!“ – Já je vidím červeně! Po vyslovení „osmdesátá léta“ – Dolehne na mne nálada červené barvy. Lehce rozmazané, jako bývala na barevných televizorech při zábavných pořadech natáčených na umělém světle.

Nebo když se řekne: „Léta devadesátá!“ – Vybaví se mi jako první, že den začínal večer za tmy. Asi jsem se pracovně i soukromě soustředil na večerní čas a tak pod pojmem „devadesátá“ vidím tmu a s ní začínající večerní dění.

A co, když někam vstoupím a ve vzduchu ucítím vanilku? Rázem se octnu v kuchyni babičky Pavly v Kynšperku nad Ohří, kde to vždycky vonělo po vanilce.

Sednu do auta a v rádiu hrají Deep Forest. Mám jejich takovéto zelené CD a pokud slyším z něj skladbu číslo 15, mávnutím proutku jsem na Mallorce roku 1994. Tehdy jsem tam natočil dovolenkové video plné romantiky a legrací a podmaloval si ho touhle hudbou. S každým tónem se vracím do prožitých situací s koncentrovaným nadšením z lásky a srandy…

Jsem utahaný, vyjdu ven a nadechnu se vzduchu zčeřeného čerstvě nasněženou sněhovou pokrývkou a vím, že žiju, že únava byla pouhá blamáž.

Slyším Karla Gotta, jak zpívá: „Hej břízo bíla, skloň se níž…“ – A mám před očima Vánoce…

Jdu lesem a narazím na trať. Rozhlédnu se a přejdu přes koleje. Je horké léto a ve vzduchu čpí vůně naolejovaných pražců. Jsem šťastným, že se vracím do klukovských let, kdy mi děda o téhle vůni vyprávěl. Za první republiky byl pochůzkářem…

Někdo řekne: „Bude svatba!“ – A já dostanu chuť, ale nepředstavitelnou chuť, na vývar s játrovými knedlíčky…

Stačí, abych se dověděl, že zítra mám někam jet, kde jsem ještě nebyl a hned se těším, co všechno tam neuvidím, koho nepotkám. Strašně se divím, jak je možné, že někdo konkrétní, mající jistou tvář, určitý hlas, zřetelnou povahu, práci, názory – tam žije, aniž se známe a netuší, že od zítra třeba budeme přáteli nebo naopak si nesedneme…

Atmosféra je kořením všeho. Hm, rád kořením nejen polévky, ale asi i život. Jak jste na tom vy?