Oba s manželkou vychováváme dceru společně. Oba zakazujeme, povolujeme, vysvětlujeme a také se oba radujeme, že s dcerou máme odmala po její dospělost ten nejhezčí vztah. Jakoby nebylo rozdílu v přístupu k ní. Kdepak! Každý zakazujeme, povolujeme a vysvětlujeme po svém. Manželka úhlem pohledu ženy a já chlapa. Proto se dítě nenudí. To samé slyší dvakrát a vždycky jinak. Možná to zaručuje pohodovou výchovu a pohodovou reakci na ní. Jen někdy pohoda dostane za uši mezi manželi, když dítě je spokojené, ale oni, ač hlásají to samé, nečiní to samé.

Tehdy bylo dceři 9 let. Měl jsem volný týden a ženu naopak čekala v práci pořádná makačka. Jdeme procházkou směr Hvězda, jak se říká kruháči s dětskými prolejzkami mezi vilkami na Borech, když tu manželka nabídne: „Tak si zajeďte k moři! Teda, pokud táta zvládne postarat se nejen o sebe…“ – Zprudka vydechnu: „Já?!“ – A jen co dorazíme domů, dám se do balení. V tom se z úst mého protějšku spustí rozhlasový seriál: „Jak pečovat o dítě na dovolené…“ – Mávám rukou: „Klídek!“ – A vysvětluji, že když bude mít hlad, restaurace je na každém rohu. Když bude potřebovat na záchod, ten najde v každé restauraci a ta je přece na každém rohu. Že se má obléknout pozná tím, že jí bude zima a že má jít spát, že je ospalá. Týden nablind napůl v Chorvatsku a napůl v Itálii, dopadl náramně. Po návratu dcera mamince natěšeně líčí, co všechno prožila. Maminka jí hladí vlásky, když tu její prsty ztuhnou na úpatí copánku, přímo na mašličce: „A proč máš na mašličce a ve vlasech plíseň? Sušil ti tatínek po koupání vlásky? Rozpustil ti někdy culík? Sundával ti vůbec tu mašličku před koupáním….?“ – „To ne, ale každý den říkal, že mi to v moři sluší víc než vloni.“