Zahrada je něco jako prodloužené bydlení, hlavně od jara do léta. Dům v zahradě se s příchodem jara zvětší o vnější prostor a člověk moc rád tráví čas ve stínu větvoví, za bzučení pilných včel, aby on sám mohl líně relaxovat. Poslední dobou si snad proto mnoho mých přátel, kteří žijí v domě, vybudovalo zahrady okrasné. Dávno je možné každodenně zakoupit v nejširším možném sortimentu zeleninu a ovoce na každém rohu – proč by se tedy měl jeden plahočit na záhonech a pak, proč by si nemohl zahradu vychutnat jen v parkové úpravě? Jenže je tu ouha. Čím dál víc cítíme rozdíl mezi doma vypěstovaným a koupeným. V chuti a hlavně pocitu, že to z domova je bez chemie. Když k tomu přičtu, že i jabloň, švestka, třešeň, rybíz, angrešt, maliny a já nevím co všechno dobrého dalšího – může pod nadšeným úhlem pohledu těch, kteří mají rádi vlastní bio potraviny – být na zahradě také vnímáno jako okrasné, neboť třeba pro mne je krásné každé ráno přijít ke keři a nasnídat se zrovna TEĎ utrženého rybízu, je na každém, co preferuje a co mu přináší radost. Mnoho mých kamarádů, když se doví, že mám zahradu plnou chutných plodů, nadšeně vyhrkne prosbu o košík bio dobrot. Ono to ale má háček. Radost z čerstvého ovoce se násobí zastavením u stromu a časem zde stráveným při trhání. Můžu u toho rozjímat, třídit myšlenky, dýchat vzduch společně se stromy, jejichž vůně v něm visí. Tudíž kamarádům říkám: „Přijeďte k nám a natrhejte si, co chcete a kolik chcete!“ - Odpověď bývá zpravidla krátká: „Sami si natrhat? Tak to si to radši koupíme!“