Když se s někým kamarádíte, nepochybujete o osudu, že to tak jednoduše bylo nějak v tom Vesmíru naplánováno. Kde se ale vzal? Co se týká Zdeňka Bartáka, začnu v roce 1986, kdy jsem v kině v Plzni prvně viděl biják Pěsti ve tmě. Od prvních tónů filmové hudby mne příběh Vildy dostal. Kamarádství, rošťáctví a na druhé straně vlastenectví, pak zase bonvivánství a na druhé straně poctivost, to všechno na mne z plátna tak dýchlo, že se mi Pěsti ve tmě zaryly do srdce. Později jsem dostal dárkem videokazetu a tak nebyl rok za těch30 let, kdybych si několikrát, aspoň na moment Pěsti nepustil, třebaže jen jako kulisu. Stačilo slyšet úryvky hudby a věděl jsem, kde se děj nachází. Pracoval jsem si na počítači, za mnou běžel na videu film s hudbou, do níž jsem se zamiloval natolik, že ji umím skoro celou zpaměti i zapískat a dodat k tomu, co se zrovna v kterých pasážích filmu děje. V roce 2007 na Zlínfestu jsem si na jedné párty jen tak stranou pískal cosi z Pěstí ve tmě. Kdosi mi poklepe na rameno: „Víte, z jakého je to filmu?“ – „No jasně! Z pěstí ve tmě!“ – „Tak to mne těší!“ – Vyhrkne muž s knírkem a dodá: „Tu hudbu jsem složil já…“ – „Cože, vy jste Zdeněk Barták?!“ – „Ano…“ – A zbytek večera jsme si společně pískali hudbu z Pěstí, vyprávěli si o všem možném, aniž jsme tušili, že vzniká kamarádství, které k dnešku trvá devět let. Zrovna minulý týden jsem s rodinou Zdeňka navštívil v Praze v jeho bytě kousek od Kampy. Zazvoním a když se v repráku ozve: „Kdo je?“ – Pouze zapískám úvodní melodii Pěstí a natotata jsou dveře dokořán. A vůbec nepřemýšlím, jaké by to bylo, kdybych skladatele svého nejmilovanějšího filmu nepotkal a hlavně kdybych si u toho nepískal. A co teprve, kdybych v roce 1986 nešel v Plzni do kina? To bych měl dnes o kamaráda míň. Nestalo by se tak letos v létě, že v Plzni při obědě v Hotelu Slovan přijde číšník, nakloní se a řekne: „Na facebooku jsem viděl fotku Zdeňka Bartáka s vámi. Vy se znáte?“ – „Jo, jsme kamarádi.“ – Chvilku si mne pan vrchní měří zrakem a potom dodá: „Já jsem s ním taky kamarád…“ - Podáme si ruce a vysvětlíme si, že když on i já jsme kamarádi se Zdeňkem Bartákem, můžeme být i kamarádi mezi sebou. Co všechno zmůže jeden dávno natočený film, který jsem v Plzni viděl v kině Čas před takovým časem…