Tuto je naše plzenština: „Japato? Copato?“ – A i to: „Tuto…“ – Je typická řeč našince. Kam přijedu, tam je to tahá za uši a přitom si v tom tady tak libuju. Jako si libuji v „moravštině“ a ve všech dalších nářečích a přízvucích. Kde ale vznikají? Tam nebo jde o dovoz? Musím se svěřit, že jsem nedávno přijel do rodného kraje maminky, tam v Orlických horách a v hospodě zvané Podskalák, kousek od Jablonného nad Orlicí, si užil u orosené sklenice kus řeči s místními příbuznými a kamarády. Měl jsem z domova zrovna načtenou knížku „Lidé od Orlice“, kde se píše, že právě tady se kdysi mělo lidově říkat druhému dni v týdnu nikoliv „úterý“, ale „outerej“. Když řeč vázne, rád přiložím polínko pod oheň zábavy a tehdy se mi povedlo jej dobře rozhořet: „Kluci! Víte, že se tady dřív říkalo místo úterý outerej? Četl jsem to…“ – A už to frčelo! Jeden polemizoval, druhý věřil, třetí se nezapojil. Všichni to však zaregistrovali. Výsledkem byla jejich logická otázka: „A jak se říkalo středě?“ – Zachovám dekorum a vážně z legrace prohodím: „Den po outerej!“ – „A jak čtvrtku?“ – „Dva dni po outerej“ – Načež dá jeden z party znát, že věci přišel na kloub: „Jasně! A pátku se řekne tři dni po outerej! Sobotě čtyři dni po outerej! A neděli pět dní po outerej!“ – Zakroutím hlavou: „Kdepak, neděli se řekne dva dny před outerej!“ – Usměju se a řeč přehodím jinam. Uplyne týden. Jsem už v Plzni a naopak do Orlických hor za příbuznými zavítá táta. Když se vrátí, sedíme na kávě v Riegrově ulici v Plzni a on naprosto vážně: „Věděls, že se v Orlických horách kdysi říkalo neděli dva dny před outerej?“ – Na což mu plzeňsky odpovím: „Copato říkáš? Tuto je přeci nesmysl! To jsem tam přivezl já!“ – Táta nevěřil! Prý mu to v Podskaláku tvrdili tak vážně, že to jinak být nemůže. Kdo ví, jak tedy vznikají nářečí. Jeden si udělá srandu a on je z toho hned etymologický zádrhel. A japato to asi bylo s plzeňštinou? Kdo k nám přijel a jen tak z legrace řekl: „Tutady se dejte!“ – A my tutady stále svým mluvením jdeme…