Ono se říká: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí!“ – Nu. Mne svědí léta jazyk říkat to obráceně: „Dobře dopadne jen to, do čeho se pustím!“ – Vzájemně se původní lidové rčení nevylučuje s mým novým pojetím toho samého vysloveného, ale rozdíl mezi tím je. Ta první věta se říkává, když v dobré víře něco děláte a nevyjde to. Druhou větou jsem mnohokrát vyslovil lítost nad tím, když dostanu nápad a nepustím se do jeho realizace, protože tohle, tamto a támhleto. Otočí se pár stránek v kalendáři a někdo jiný, jinde, ten samý nápad nejen dostane, ale navíc zrealizuje. Nápady číhají na každého z nás všude kolem. Nejsou důkazem inteligence a moudrosti. Jsou dar. Dostat nápad není zásluha. Zásluhu člověk získá až jeho realizací.

Nápad je vteřina, v níž mozek ze všeho kolem co viděl, slyšel a cítil, najde to, co tam není. Narodili jsme se do společenství lidí, dostali jako na dlani svět se svou historií, bohatou současností a nesčetně přáními do budoucnosti a k tomu od Boha mozek, aby to vyhodnotil a dospěl k tomu, co tu ještě schází. Realizovat nápady můžeme dokonce brát jako povinnost vůči dalším generacím.

A když se vrátím od vznášení se v oblacích na prachobyčejnou zem, do života jednoho z deseti milionů v ČR, mají i mé nápady smysl? Mám se hnát za realizací? Když už jsem dospěl k tomu, že nápad není moje zásluha, ale dar, byť jde o malé nápady neposouvající lidstvo zásadně dál, pořád je řeč o daru. A dar, dobře míněný se neodmítá. A proto se snažím nápady, co mi břinknou ve vteřině do hlavy a já je hned vidím od á po zet v celé šíři, jak by mohly fungovat, realizovat.

Na Istrii v červnu 2000 mne o temné noci zbudil sevřený žaludek, že jsem dlouho neměl nápad. Vstanu, otevřu sedmičku chorvatského červeného a na břehu moře to přijde. Břinklo mi do hlavy písmeno „Ď“ jako „děkuji“ a tak vzniklo každoroční udělování „cen Ď“ mecenášům v České republice, které má 14 krajských kol a jedno velké finále ve spolupráci s Národním divadlem. Tehdy, tu tmavou noc, byl nápad nahý a bez záruk. Co na tom, že mi tisíc lidí řeklo: „To je blbost, nějaké Ď!“ – Když se mi vracela vteřina břinknutí do hlavy a pocit štěstí, že to je to ono. Nebýt tenkrát té vteřiny, s rodinou bych nepřipravoval na rok 2017 už sedmnáctý ročník ceny Ď a server Plzeň.cz by nebyl jejím mediálním partnerem…