Jednou byla žena v nemocnici tři měsíce. Šlo o rizikové těhotenství a ze dne na den jsem se stal doma hospodyní. Pravda, před návratem Jitky do útulného bytečku proběhly úklidové operace, ale jak velké, to se nikdo nedoví. S klidem mohu říkat, že pro chlapa není problém udržet pořádek pořád. Jediné, co mohlo napovídat, bylo odezírání z donášeného do nemocnice. Jitka chtěla co chvíli přinést vypranou noční košili a já místo toho nosil noční košile zabalené v celofánu jako dárky úplně nové. Bylo to období, kdy během čtvrt roku Jitka dostala 18 nových nočních košil. Ty použité si po návratu z nemocnice, jak jinak než sama vyprala. Chlap prostě vyřeší situaci, pokud má organizační „talent“.

Vloni vyrazila žena s naší dospělou dcerou na týden odpočinku a já zůstal sám. Po návratu si fotily kuchyň a posílaly na všechny strany příbuzným a kamarádům snímky, kam se to vrátily. Nehubovaly. To ne. Ale smály se: „Tak ty prý umíš bez nás udržet pořádek?“ – Chyba byla v tom, že přijely o dvě hodiny dřív. Člověk se stále učí…

Letos si zase spolu na týden vyrazily kamsi za odpočinkem a já už nic neponechal náhodě. Z linky vezmu hrneček, sklenku, talíř, lžíci, vidličku a nůž a rozhodnu se nic jiného nepoužívat. K čemu myčka? Když se nádobí do ní samo neuloží? Takhle si udělám ranní kafe a hned poté hrnek opláchnu a postavím vzhůru na utěrku, aby byl připravený na zítra. Zásadně sám pro sebe nevařím, kolem je přece dost míst, kde se dá najíst. A když náhodou něco zobnu, jeden talíř, viz systém hrnek, postačí.

Než vyrazily, doporučil jsem jim, ať pořádně celou domácnost uklidí. Stalo se. Půlku obydlí, kam nemám potřebu chodit, jsem zamkl a hotovo. Ve druhé půlce fungoval systém jednoho hrnku, příboru, talíře a ručníku. Slipy a ponožky jsem si preventivně koupil do foroty dva dny před očekávanou samotou a světe, div se! Když se vrátily, byl jsem pochválen nejen, jak je uklizeno, ale i všechno vypráno, vyžehleno… Přitom jsem na nic nesáhl, jen sklidil hrnek a talíř a odemknul místnosti, které si před odjezdem pečlivě uklidily.