Být kontroverzní znamená, být milován i zatracován. Často slyším na adresu výtvarníka Milana Knížáka, že je kontroverzní. Jenže nikdo už nedodá: „Krásně kontroverzní!“ – S kterýmžto doplněním jsem kdysi přišel, abych věci uvedl na míru, která se mi líbí. Každému se líbí něco jiného a mně se líbí, když se setkají ti, kterým se profesor Knížák líbí i nelíbí a společně v jeho přítomnosti souzní. V roce 2003 jsem si pronajal poetické divadlo Viola v Praze na Národní, abych si naplnil sen moderovat talk show s Knížákem, kterého jsem poprosil o účast coby hlavního aktéra. Bylo narváno. Přišla řada obdivovatelů tohoto plzeňského rodáka, stejně jako řada lidí, kteří ho doslova nemusí. Mezi těmi druhými byl i můj táta, jehož dávno rozčilovala Knížákova náušnice v uchu. Nešlo proto, abych se na onu náušnici hosta talk show nezeptal. On se zasnil, pohladil ji a řekl: „Kdykoliv ji takhle pohladím, vzpomenu si na maminku. Když umřela, vyrobil jsem tuhle náušnici z jejího prstýnku…“ – V tom se mému tátovi objevily slzy v očích. Nezačal sice Milana Knížáka milovat, ale rád začal chodit na akce, kde byl hostem. Každý jsme jiný a asi proto je život sám o sobě kontroverzní a tudíž i význam toho slova není jiný, než kontroverzní.