Příležitost vysadit mozek z pracovního světa, přestože mám svou práci nade vše rád, vítám. Asi většina z nás neodmítne pozvání na setkání staré party kamarádů a s tím spojené popíjení, vyprávění historek, vzpomínání a popisování nových snů. Nejprve se sedí kolem dlouhého stolu, jak se kamarádi postupně scházeli, aby se později všichni navzájem pomíchali a s putující ručičkou na hodinách nad krbem zamíchávali původní zasedací pořádek - jak zrovna kdo s kým chce povyprávět, poplácat se po ramenech, pochopit se, souznít, sdílet prožité smutné i veselé.

Včera jsem se vrátil z takového setkání. Za život jich člověk navštíví mnoho a právě proto začne tato setkání rozdělovat na ta, která jsou fajn a ta, která jsou nejen fajn, ale na něž se vyloženě těší. Už nejde o to mít příležitost napít se, najíst se, povyprávět si, ulevit srdíčku a popřát bránici rozeznít smích. To všechno je fajn, ale těšit se na to mohu jen tehdy, když přesně vím, kdo na takovém setkání kamarádů bude. Všechna ta pohoda se násobí, když se člověk těší na lidi, kteří se k němu vždycky chovali dobře a vůči nimž má také on čisté svědomí. Vstupem do místnosti, kde sedí parta kamarádů, padá strach z toho, že cokoliv tady řeknu, se někde jinde zítra objeví. Důvěra a normální slušné chování jakožto nepsané a nevyslovené zákony, nenápadně, ale zásadně zdobí atmosféru.

Po půlnoci se roztančíme, do toho vyprávíme vtipy. Být tam jeden cizí člověk nebo člověk, který mne dřív už zklamal, podvědomí by říkalo: „Dej si pozor!“ – Nevíte, kdo vás natáčí, fotí a kde se zítra to, jak do sebe hodíte další sklenku, objeví s nepatřičným komentářem. Také použitý slovník v partě přátel nemusí být vulgární, ač pro nezasvěceného může tak znít. Má kontext a je myšlen v dobrém, v legraci. Když ve dvě v noci dobrého kamaráda ve chvíli, kdy setkání přátel graduje, oslovíte: „Ty můj milovaný kreténe!“ – V nadsázce mu děkujete za vše a projevujete nejhlubší úctu. Pokud by to ale někdo zneužil a natočil to, vytrhl to pak z kontextu a dal to na internet, kromě party přátel, která to prožila, by nikdo nerozuměl. Včera sice nedošlo k tomu, abych někomu říkal: „Ty můj milovaný kreténe!“ – To ne, ale kdybych to býval řekl, nebál bych se to říct, protože jsem byl mezi přáteli a vím, že by to nikdy nikdo proti mně nepoužil. Doba svou moderností postupuje k ulehčování života a současně jej zatěžuje strachem, jak všechny ty technologie dokážeme proti sobě použít. Mezi přáteli ale nemají šanci.

Na jednom plese jsem sledoval jakoby úctyhodného muže, jak svého starého známého s ohromným zaujetím natáčel, když se díky nezvyklosti na alkohol brzy opil. Šlo o scénu nechutnou a myslím, že nikoho i když nejde o kamarády, ale jen známé, by nemělo napadnout – druhého zaznamenávat v situaci, která mu nebude zítra milá. Skoro jsem chtěl začít natáčet toho, co natáčel tamtoho, ale to je přesně to, co se nedělá ani tak a tak. Stačí, že si to pamatuji a s tím rádoby „úctyhodným“ člověkem mám pro budoucí časy vnitřní problém v podobě nedůvěry. Tedy, být on na včerejším setkání kamarádů, netěšil bych se tam. Vlastně bych tam ani nejel.