Při zrodu kamarádství mezi Markem a mnou, jak se říká- za našich mladých let – jsem přece jen v některých ohledech, ač stejně stár, mohl Markovi radit. On, básník a vizionář, nemaje nikdy v ruce krumpáč, netušil, že jednou právě tímto náčiním zapůsobí na potencionálního tchána. Z domova jsem byl zvyklý dělat na zahradě. Ve čtrnácti jsem vlastnoručně vykopal sklípek a v patnácti bazén. Dělat s krumpáčem neumí každý a tak je třeba začátečníkovi poradit, aby se nesedřel. Není umění být po práci zničený, ale svěží, oč v tomhle příběhu běží…

Marek balil Alču. Její táta vztahu nepřál. To maminka a babička si poetičnost Marka přímo zamilovaly. Imponoval jim možná víc než Alče, ale co s jejím tátou, kterému básničky neříkaly nic? Byl to fachman – práce všeho druhu. V práci údržbář, doma a na zahradě kutil. Kluk, který neuměl držet krumpáč, neměl šanci získat oficiální svolení chodit s jeho krásnou dcerou. Naštěstí jsem tu byl já, kamarád, který nezištně poradil: „Marku! Neříkal Alči táta, že bude na zahradě kopat sklípek?“ – Zkušeně nadzvednu obočí, mlčky mávnu na znamení, že není třeba děkovat…

V neděli jsme s Markem, jako nerozlučná dvojka, pozvaní na chatu. Babička cukruje bábovku, maminka Alči servíruje kávu a Markovy oči cestují po křivkách těla Alči v naději, že dneska otcův odpor zlomíme. Bylo léto, zrál rybíz, bzučelo to tichem prázdnin a my všechny překvapíme: „Kde má být ten sklípek?“ – V kolně uchopíme náčiní, ještě jednou Markovi ukážu, jak se drží lopata a krumpáč – to aby se neztrhal - a hurá na zahradu, kde na mojí radu, má Marek zapůsobit na otce milované dívky, který se má dostavit z práce až zítra.

Na jílu kopat – jedna radost. Všechny tři ženy na nás hledí od stolku, dolévají si kávu a řehtají se smíchy. Šaškujeme, vtipkujeme, kolem lopaty tancujeme, zpíváme, ale u toho makáme. Do večera máme dvoumetrovou díru, krásně zařezanou do terénu. Ještě jednou se ujišťujeme, že právě tady, vedle kolny s dílnou, měla být. Odmítám kamarádovo děkování za radu i spolupráci. Prvně v životě poznal, co je to mozol a pocit z dobře vykonané fyzické práce, za níž ho čeká sladká odměna.

V noci pršelo. Vydatně. Ráno otec Alči na zahradě zjistí, že kolny s dílnou už není. Podmáčený terén se zřítil do čerstvě vykopané jámy a s ním i kutilovo království. Nešlo o kolnu, jako o nářadí a uhlí v ní složené. Někdy prostě rady do zahrady nevyjdou.