Když má člověk touhu slavit Silvestry, ba je přímo organizovat, zažije toho tolik, že se může stát, že se těchto oslav přejí. Stalo se mi to. Možná i díky tomu, že celý rok jsem pracovně někde po akcích, slavnostech a večírcích, že poslední den v roce zatoužím po něčem atraktivním, což pro mne i ženu je zamknout se doma a prožít obyčejný večer. Proč se vyhýbáme silvestrovským oslavám s půlnočním objímáním, plácáním se po ramenech a sdílením prožitků posledních a prvních vteřin starého a nového roku?

Kalendář vymyslel člověk. Zda rok začíná tady nebo o den jinak, je na člověku. Proč tolik slavení kvůli tomu, že něco na papíře končí a něco začíná? Asi proto, že dostaneme možnost resetovat starosti, rekapitulovat a plánovat s nově nastartovaným optimismem. Smějeme se novoročním předsevzetím, ale veskrze třeba u mne fungují – proč se jich teda vzdávat. Takže ano! Silvestr je báječný den! Tak slavme… A já každoročně slavil a mnohdy tyhle oslavy pořádal nebo na nich participoval. Nechával jsem se unést spontánností, jak se cizí lidi najednou sblíží. Mají na to pár hodin a koukejme, v osm večer se neznali a po půlnoci se líbají a slibuji si věčné přátelství. Líbilo se mi to.

Život ale křeše všechno o sebe, co se nám míchá v mozku i srdci a v běhu let jsem zjistil, že ona silvestrovská spontánnost má povrchní základy. Že ten, kdo mi v první minutě nového roku gratuloval, mi klidně – když to hodím do nadsázky - za týden vrazí kudlu do zad. Asi proto, že má pro mne smysl uvědomit si, že teď rok končí a nový začíná, začala ve mně zrát touha pojímat tuhle událost intimnějším způsobem. Pokud slavit ve velkém, tak ale jen s těmi, které mám rád a ne s těmi, které náhodně potkám nebo je znám, ale když celý rok k nim neinklinuju, proč zrovna nyní?

Zkusím si vybavit pár lekcí, které jsem o Silvestrech dostal…

1993 – Velký kamarád Marek pořádal Silvestra v jedné velké prostoře v Praze. Oba jsme pozvali rodiče a mne navíc doprovázela žena Jitka. Bohatá večeře, kvalitní pití a super program, jehož protagonisty byli dva dost slavní zpěváci. Na tu dobu měli honorář za večer ve výši celoročního platu mojí maminky. Zasloužili si ho, byli skvělí. Hlavně rodiče je chválili, až jim tekly slzy, když tito umělci po půlnoci pronesli srdceryvný přípitek: „Je nám ctí, že takovým úžasným lidem můžeme popřát zdraví a lásku do roku 1994!“ – Maminka ronila slzu a netušila, že těsně před přípitkem si oba řekli o značné prachy navíc, jinak prý přípitek nepronesou. Budiž, ale co se nestalo – když ze scény odcházeli, zapomněli vypnout mikrofon a do sálu zaznělo, jak si mezi sebou povídají: „Konečně odtud vypadneme!“

1999 – Pro okruh skvělých přátel jsem s dvěma kamarády uspořádal Silvestr na Hotelu Hájek s večerní prohlídkou zámku Kozel. K tomu kapela, golfová soutěž – nechali jsme vyvrtat pravou jamku do podlahy v restauraci hotelu, venkovní pečení selátka, haldy jídla a pití, soukromý ohňostroj, hezké ubytování, bohatá tombola od sklárny Moser, pivovaru Krušovice a společnosti Philips. Cenu jsme nastavili jako přátelskou, neboť jsme akci nedělali na výdělek, ale pro radost svou a přátel. Všichni oslovení okamžitě zarezervovali pobyt s tím, že zaplatí na místě. Ale pak jich polovina nepřijela – jeden pár se pohádal, druhý pár jel nakonec do Alp a tak podobně… A já na tom měsíc makal a doplatil ze svého třicet tisíc.

A protože takových zkušeností bylo víc, asi jsem zatoužil na Silvestra být doma. Žena nebyla proti a tak dobrých deset let se večer doma zamkneme, pouštíme si videa, co jsme kde během roku hezkého zažili a po půlnoci jdeme spát. Ráno se nemohu dočkat, až sednu brzy k počítači a začnu pracovat. Všechno nás opět čeká nanovo. Ledacos mohu zlepšit nebo změnit. Mám čistou hlavu a je mi dobře. A nelituji tohoto klidu, protože vím, že mne během roku čeká stovky akcí, oslav a sklenek vína, takže je dobře, že jsem alespoň poslední den v roce nabral síly do nového kola.