C E L O S T Á T N Í   N O M I N A C E /  CENA   Ď   2020
SÍŇ    SLÁVY    EXISTENCE    CENY    Ď    2001 – 2020

Tým ceny Ď nominuje:

Ing. František Lambert - Na počátku byl mezi prvními, kteří se o nápadu organizovat cenu Ď dověděli. Okamžitě se mu nápad líbil. Úvodní letité finanční ztráty projektu, který obsahově náramně fungoval od prvního ročníku, ale jenž pro svou nezávislost byl ztrátový, pomáhal zmírňovat svými osobními příspěvky, za něž nikdy nechtěl žádnou popularitu. Po celých dvacet let byl nonstop k dispozici pomoct radou, případně osvětou ceny Ď všude, kde se pohyboval. Pan Lambert byl několikrát nominován na manažera roku, mnohé velmi významné firmy postavil jako ředitel finančně na nohy, svého času ekonomicky velmi prospěl chodu České televize, je velmi respektovaný manažer i podnikatel, který zvládne řídit několik významných firem najednou, neboť jej práce nesmírně baví a má dar shora poctivě uspět ve všem, do čeho se pustí. Přes toto velké nasazení, nikdy nezapomněl věnovat čas ceně Ď. Po několik let pomáhal zajistit pro některá krajská kola prostory a pohoštění, osobně tyto akce navštěvoval, aby mohl složit hold nominovaným. Osobně navštívil řadu finálových ceremonií, včetně té první 11. června 2001 na historické scéně Národního divadla, která by se bez jeho finanční pomoci nekonala. Nikde však nechtěl mít logo, nikde nechtěl být jmenovaný. Jen tiše nenápadně seděl na prvním balkóně a držel palce. Za morální, kamarádskou a reálnou pomoc při produkci, mu náleží dík a právem je tímto pozván do „Síně slávy existence ceny Ď 2001 - 2020“, což je jubilejní speciální kategorie ceny Ď pouze pro rok 2020 při 20. ročníku ceny Ď, něco jako cena Ď na druhou pro ty, bez nichž by vůbec nebyla. Navíc František mimo podporu ceně Ď za život pomohl tolika důležitým projektům v kultuře, charitě, sportu., že se to ani nedá spočítat. Znám desítky umělců, kterým nezištně pomohl v jejich činnosti, propagoval vždy výtvarné umění, pomáhal financovat publikace o umění apod. Když v roce 2006 získal speciální cenu v soutěži manažerů ČR, tuto proměnil v peníze a částku v řádech sta tisíc daroval charitě. To vím jen proto, že jsem u toho byl, jinak by se mi tím nikdy nepochlubil, takže rozsah jeho mecenášství je daleko větší.

Richard Langer, autor a pořadatel, člen týmu ceny Ď, Plzeň nominuje:

Ing. Pavel Gregorič - Ing. Pavel Gregorič byl vždy zapálený pro práci, kterou zastával. Je to muž zcela odpovědný vůči svěřeným firmám, které kdy vedl. V roce 1997 jsem jej oslovil jako tehdejšího generálního ředitele Královského pivovaru Krušovice s nabídkou účasti v nově založeném projektu „Mecenáš klub“, který byl předchůdcem „ceny Ď“. Sdružoval na jedné straně podnikatele, manažery, firmy a na straně druhé - muzea, divadla, umělce a další osobnosti světa, který potřebuje mecenáše. S Pavlem jsme se neznali, neměl jsem ani žádné doporučení, jen jsem na něj sehnal telefonní číslo a zavolal mu, načež mne pozval na jednání a okamžitě řekl: „Ano, takový projekt podpoříme!“ – Což nebylo v té době ani náhodou samozřejmé, neboť jsem oslovil tisíce firem a neuspěl a když bych měl šanci uspět, často po mně chtěli ředitelé takzvaně „něco bokem do kapsy“ za to, že nový projekt podpoří, na což jsem lidsky a ani vůči novému projektu a jeho smyslu, nereagoval. Pavel byl ale ihned nadšený vším, co Mecenáš klub podnikal a vše nejen prostřednictvím pivovaru v Krušovicích finančně, ale také osobně svým časem, osobní účastí na akcích, osobními konzultacemi a debatami o propojení světů byznysu a kultury, vědy, charity… podporoval.

Pak mi na začátku roku 2000 řekl, že na dvacet akcí Mecenáš klubu za rok je fajn, ale časově je exponovaní lidé nestíhají navštěvovat a je to prý škoda, když mají obsahový smysl, který je zajímá. A pravil: „Nemůžeš to obrátit?“ – Myslel tím, abych neorganizoval dvacet malých akcí ročně, ale jednu velkou…. A když to prý dokážu, poskytne mi ještě větší finanční podporu. Zprvu jsem si myslel, že je to výmluva, že již firma, kterou vede, nechce mé akce podporovat, což se po pár letech stává u mnoha firem z důvodu potřeby změny v zacílení sponzoringu, ale když jsem 11.6.2000 dostal nápad zvaný „cena Ď“ a zakrátko jsem o něm vyprávěl Pavlovi, obratem navýšil podporu jednou tolik. I proto se mohl konat první ročník ceny Ď dne 11. 6. 2001 v historické budově Národního divadla v Praze.

Přes všechnu finanční pomoc pivovaru v Krušovicích a dalších partnerů, jsem si na první ročník musel vzít půjčky a ty jsem pak splácel dalších 6 let. Mezitím jsem každým rokem bral půjčky na další ročníky až do 12. ročníku v roce 2012, které jsem spolehlivě doplatil v červnu 2019. Píšu o tom proto, abych dokreslil situaci kolem ceny Ď, která obsahově fungovala vždycky skvěle, ale jak je nezávislá a zachovává si svůj neokázalý rukopis, je pro řadu sponzorů tím pádem nepřitažlivá a tak každý, kdo v ní naopak našel její hodnotu, v mém sdci zaslouží násobný dík.

Ing. Pavel Gregorič mi slíbil podpořit prvních pět ročníků ceny Ď s tím, že pak už musím hledat další podporovatele a firma, kterou vedl pro zpestření svých promo aktivit dá zase přednost jinému zajímavému projektu. A tak se stalo. Nicméně když naše spolupráce po letech tedy skončila, navštívil jsem Pavla a dal mu malý dárek – malý kus skla značky Moser (tehdejší výrobce cen Ď), na kterém bylo vyryto malé písmeno „ď“. A dodal jsem: „Až nyní, když naše spolupráce končí, ti mohu říct, že tě mám rád a vážím si tě, neboť teď už to nemůžeš vyhodnotit jako podlézání pro účel profitování, ale jako upřímné sdělení. Podali jsme si ruce a od té doby jsme pouze soukromí přátelé, navštěvujeme se, píšeme si, voláme si – už celých 15 let pouze přátelství, avšak vzniklé vlastně díky ceně Ď.

Poté jsem oslovil na 600 firem v ČR a uspěl u jedné z nich. V Rodinném pivovaru Chodovar, kde si cena Ď získala srdce pana Jiřího Plevky st. a tento pivovar je generálním partnerem ceny Ď od roku 2006 až po letošní 20. ročník. Bohužel nedávno pan Plevka zesnul, ale mám ho v srdci také navždy, protože byl stejně posedlý poctivou prací, jako Pavel, protože měl vždycky smysl pro život kolem sebe, stejně jako Pavel.

Tým ceny Ď nominuje:

PhDr. Jiřina Fikejzová - Takto zněl dopis, který jsem napsal 7. března 2020 paní Jiřince Fikejzové, načež jsem 10. 3. obdržel telefonický souhlas ke zveřejnění nominace. Současně mi tato proslulá česká textařka (například napsala text k písni „Řekni, kde ty kytky jsou“, „Markétko, Markétko“…, psala pro Marii Rottrovou, Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta a mnoho dalších), která již oslavila devadesátku a stále ji to náramně pálí a stále morálně podporuje cenu Ď, řekla, že má z nominace ohromnou radost, protože cenu Ď měla vždycky moc ráda a ráda s ní spojila vždy své jméno, aby ji vyjádřila podporu: Vážená a milá Jiřinko,
při začátcích Mecenáš klubu, z něhož vznikla cena Ď, jste mi byla vždy velkou morální oporou, nikdy jste se nebála spojit Vaše slavné a vzácné jméno s projektem Ceny Ď a osobně jste přišla podpořit první ročník ceny Ď dne 11. června 2001 v Národním divadle. Vždy jste mi byla blízká na dálku jako člověk, který mne dopisy nebo telefonicky ujišťoval, že co cena Ď dělá, má smysl. Také díky Vám proto dnes existuje již 20 let.

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Dr. Ladislav Vrdlovec - Když jsem v roce 2000 vymyslel „cenu Ď“, okamžitě mne napadlo, že by se první ročník měl uskutečnit v Národním divadle v Praze. Velmi vstřícný tehdejší ředitel JUDr. Jiří Srstka přečetl můj dopis s námětem tak pozorně a s takovým zájmem, že mne přijal na jednání. Jeho hluboký zájem o podstatu projektu mne až dojal. Mohl jsem pro něj být jakýsi kluk z Plzně, bez protekce, bez doporučení, jen s námětem v hlavě a přesto v naprosté osobní nezištnosti se snažil v Národním divadle, které má tolik svých aktivit, že nemá časoprostor věnovat pozornost úplně všem dalším projektům zvenčí, prosadit myšlenku ceny Ď. Při vzájemných setkáních jsme hovořili o problémech mých – autora a pořadatele projektu na volné noze, který má co dělat vše ufinancovat – a také pro problémech Národního divadla (v roce 2000), které i přes přízeň sponzorů potřebuje to a tamto. Pochopil jsem, že by Národní divadlo potřebovalo novou elektroniku pro některé projekty. Navštívil jsem proto Philips Česká republika, divizi spotřební elektroniky a jejímu řediteli Dr. Ladislavu Vrdlovci sdělil, že by bylo skvělé, aby Philips podpořil první ročník ceny Ď a současně i Národní divadlo. Osobní zájem pana Vrdlovce, okamžitý zápal pro věc, to vše následovalo a výsledkem bylo, že jsem získal podporu pro první ročník za podmínky, že její větší část v podobě elektroniky daruji Národnímu divadlu a tak se i stalo. Byli to chlapi, gentlemani, profíci na svých místech, kteří viděli dál, než na své osobní prospěchy. Vše pro firmu a společně prospěšné projekty…
Na počátku tohoto roku jsem napsal dopis panu Vrdlovcovi v tomto znění (dlouhá léta jsme se neviděli):

Vážený a milý pane doktore Vrdlovče,
pokud jsem našel ten správný kontakt na Vás a jste to Vy, kdo v roce 2001 také výrazně pomáhal rozjezdu prvního ročníku udílení ceny Ď v Národním divadle, pak Vás upřímně a moc srdečně zdravím a přeji Vám jen a jen krásné dny… …a vzpomínám, jak jste mne v sídle Philips ČR naučil pít kafe (italské), jak jste mi vyprávěl Váš příběh působení v Rakousku a návratu do Československa a osobně Vámi prodané první porevoluční televize Philipps u nás…, jak jste vyprávěl o vůni listů, když čtete ve starých knihách, jak jste řekl, že když jste u koní, tak nic nepředčí vůni kobylinců větrem rozfoukanou vůkol… … a děkuji, že jste tehdy udělal vše, abyste se stal jedním z těch, kteří pomohli realizovat můj tehdejší, možná prapodivný nápad - veřejně děkovat mecenášům a dobrodincům cenou Ď. Pak jsme si na dlouhá léta zmizeli, ale myslím na Vás stále a stále jsem Vám vděčný. A vězte, prosím, že letos pořádám se stovkami nadšenců po celé ČR už 20. ročník (máme kromě finále i 14 krajských kol a řadu městských). Dovoluji si Vás poprosit, abyste přijal nominaci na cenu Ď ve speciální jubilejní kategorii: „Síň slávy existence ceny Ď 2001 - 2020“ a na finálové ceremonii osobně převzal pamětní list (vyjadřující vděk vůči Vám). Současně, prosím o souhlas ke zveřejnění této nominace. Prosím, kontaktujte mne, moc se těším.
Váš
Richard Langer
-
Po několika měsících mi zazvonil telefon a ozval se hlas pana doktora Vrdlovce. Byl rád, že projekt stále funguje, chtěl vše vyprávět… a moc se těší na finálovou ceremonii.

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Irena a Ing. Jan Machálkovi - 13 let nezištného vyrábění skleněných cen Ď ve sklárně Artcristal Bohemia pro projekt "cena Ď" - V letech 2001 až 2007 ceny Ď vyráběla sklárna Moser v Karlových Varech. Spolupracoval jsem s ní na různých kulturních a charitativních projektech od roku 1995 a vždy jsem se těšil z ohromné vstřícnosti. Také nápad pořádat cenu Ď byl v téhle proslulé sklárně vyslyšen s nadšením a to mne utvrdilo v přesvědčení do toho opravdu jít. V době ekonomické recese a nevýhodného kursu dolaru pro zahraniční export této sklárny (2007), jsem byl však s upřímnou omluvou požádán o pochopení dočasného omezení sponzoringu, výhledově na rok, dva. Bohužel sponzoring ze strany sklárny měl exkluzivní charakter (abych oplátkou mohl v rámci projektu poskytnout maximální osvětu sklářského umu sklárny, spolupracoval jsem pouze s jednou sklárnou) a tak jsme se dohodli v největší přátelské vzájemné úctě na ukončení spolupráce a popřáli si hodně štěstí a podnes v srdci nosím vzpomínky na přínos sklárny Moser ve prospěch vzniku projektu cena Ď a existence prvních 7 ročníků. Ale příběh pokračuje dál…
…toho času jsem náhodně obdržel jako nezávislý nejen pořadatel, ale i moderátor na volné noze, zakázku zorganizovat a moderovat slavnostní ceremonii udílení cen Asociace třídimenzionální reklamy s názvem „Hvězda 3D reklamy“. Dodavatelem skleněných cen ve tvaru rozříznutého jablka, v němž byla patrná takzvaná hvězda (jako když rozříznete klasické jablko), byla rukodělná sklárna z Velkého Oseku „Artcristal Bohemia“, jíž pro projekt získala asociace dávno před tím, než jsem na něm začal organizačně participovat. Všechno klaplo, ceny se předaly a tu, za pár týdnů zjistím, že se na objednávce skleněných jablek nachází překlep činící chybu v účetních identifikačních údajích. Zavolal jsem tudíž do Oseku a po přátelském telefonátu se tam i vydal vše dát do pořádku. A když se tak stalo, zeptali se, co jinak ještě dělám a já pravil: „Cenu Ď“ a hned tak neodjel. Po hodině debaty nad projektem, který majitele sklárny, manžele Machálkovi, zaujal, se vracím domů se slibem nezištné podpory udílení cen Ď a to hned od ročníku osmého v roce 2008. Když jsem děkoval, kývli rameny: „Ale my ty ceny Ď chceme vyrábět pro mecenáše a dobrodince za to, co dělají, takže neděkujte, my si s cenami Ď s láskou pohrajeme pro ně, protože si poděkování tihle výjimeční lidi zaslouží!“
Rukodělná sklárna Artcristal Bohemia, to je na pětadvacet zaměstnanců a k tomu rodina Machálkových věnující životnímu podnikání veškerý čas od rána do noci každodenně, včetně víkendů a svátků. Když se sklárny spíš zavíraly pro nedostatek odbytu, sedli Machálkovi do auta a vyrazili do Itálie, Německa, Holandska a ptali se: „Co byste chtěli vyrobit? My to navrhneme a ručně vyrobíme!“ – A stalo se a tak místo krachu otevřeli i své prodejny doma i v zahraničí. Daní za to byl čas věnovaný fungování sklárny a když se konala v roce 2008 cena Ď tradičně ve spolupráci s Národním divadlem, toho roku na scéně Stavovského divadla, Machálkovi přivezli bednu se skleněnými cenami Ď a hned spěchali opět za prací. Ani minutu neměli čas se zdržet a už vůbec uslyšet před stovkami mecenášů a dobrodinců poděkování na jejich adresu za nezištnost při dodávání cen Ď. Podobně tomu bylo v roce 2009 i 2010. Až roku 2011, kdy mne napadlo od jedenáctého ročníku pro přibývající počet nominací uskutečnit ve všech 14 krajích ČR krajská předkola ceny Ď jako šanci k regionálnímu ocenění v prostředí menšího počtu nominací ještě před tím, než se ve finále nominace z celé ČR setkají. Jenže bylo třeba vyrobit navíc ke všem těm celostátním cenám Ď (bývá jich až 18 na ročník) dalších 14 krajských cen Ď. Machálkovi automaticky kývli: „Samozřejmě, vyrobíme, je čest vyrábět ceny Ď pro tak vzácné lidi, kteří pomáhají kultuře, charitě, vědě…“
O rok později, zjara 2012, mi došlo, že jsou města, kde by rádi měli další šanci k ocenění navíc ještě před větší konkurencí nominací v krajském a celostátním kole. Tak vznikla tam, kde si to přáli, městská kola ceny Ď. Prvními městy byla města jako Ostrov, Nový Bor a Děčín, ale městské ceny Ď se objevily i ve Znojmě, Olomouci, v Poděbradech, Berouně, v Plzni… a opět je s láskou naprosto samozřejmě vyráběla sklárna Artcristal Bohemia. Toho času, kdy skutečně zdarma vyráběli ve Velkém Oseku každým rokem spoustu cen Ď, celostátních, krajských a městských, přišel Honza Machálek s nápadem: „Mohu poprosit, že bych během ceny Ď 2013 osobně jako divák navštívil všech 14 krajských kol v celé ČR? Víte, čím dál víc se mi projekt líbí a čím dál víc mi dává smysl, ale já pro samou práci ve sklárně na něj nemám zase až tolik času, takže bych to rád změnil – mám totiž vizi, že až navštívím všechna krajská kola a pak i finále, že budu o projektu vědět o moc víc a kdekoliv se budu pohybovat, budu mít možnost o něm zasvěceně vyprávět a dělat mu osvětu!“ – S otevřenou pusou jsem radostně souhlasil. A Honza Machálek skutečně absolvoval ten maraton s námi! A získal přízeň ve prospěch ceny Ď u Rotary klubu, u města Poděbrady, v různých dalších městech, médiích a institucích. V té době dostudoval vysokou školu v daném oboru i jeho syn Honza Machálek ml., který mohl rodiče ve sklárně zastoupit na nezbytný čas (společně s nimi nyní podniká stále ve sklárně) a ti mohli hodně, opravdu velmi hodně energie a času věnovat osvětě ceny Ď a hlavně nominovaných, jejich příběhům, které obdivují.
A teď napíšu ještě o něčem, jak se další dění do sebe krásně provázalo, což umí jen život. Ceně Ď dlouhá léta také pomáhal pan primář doktor Vladimír Koza, zakladatel Nadace pro transplantace kostní dřeně (bohužel zesnul roku 2012). Byl členem celostátního Kolegia ceny Ď a snad mohu hrdě napsat, že jednou z věcí, které jsou součástí skutečného bohatství mého života, jsou vzpomínky na tohoto úžasného Člověka, s kterým jsem měl štěstí mít přátelský vztah, možnost si popovídat o hloubce života a sdělit si s ním navzájem i pár velmi osobních životních postřehů a názorů. Píšu o tom, že se po boku ceny Ď potkávala sklárna Moser s panem primářem Kozou a to, věřím tomu, upevňovalo vztah věhlasné sklárny Moser a Nadace pro transplantace kostní dřeně. A právě tato sklárna sponzorsky dodávala skleněnou cenu této nadace za „největší mediální pomoc nadaci“, která se spolu s dalšími cenami předávala každoročně v Obecním domě dárcům kostní dřeně, kteří zachránili život nemocným a pak také podporovatelům nadace. A teď hezky popořádku, co se krásného nestalo…
Na jedné z ceremonií ceny Ď v Národním divadle, jednu z celostátních cen Ď předával pan primář Vladimír Koza zástupci Kolegiem oceněné sklárny Moser za podporu Nadace pro transplantace kostní dřeně. A cena Ď nebyla vyrobena nikde jinde, než ve slárně Artcristal Bohemia u Machálkových! Takže krásné sklo z Velkého Oseku převzala sklárna z Karových Varů, která mimo jiné, sama kdysi tyto ceny také nezištně vyráběla! Setkání se zástupcem sklárny Moser na jevišti Národního divadla, bylo v takové chvíli pro mne nesmírně vzácné. V hledišti seděli manželé Machálkovi, na scéně byli přítomní pan primář Koza a zástupce sklárny Moser…, byla to paráda! A to jsem netušil další překvapení životem naservírované!
Neuplynulo mnoho času a byl jsem opět pozvaný na předávání cen Nadace pro transplantace kostní dřeně do Obecního domu v Praze. Poprvé jsem dostal místo vzadu v sále, ale podruhé v první řadě vedle pana primáře Kozy, pana kardinála Vlka a paní Livie Klausové a když jsem se ptal proč, tak prý za zásluhy o nadaci (všude jsme s Jitkou Langerovou nadaci propagovali jak jsme jen mohli a netušili, že si toho někdo všimne, já zdarma moderoval její některé akce atd.). A v roce 2014 jsme dostali pozvánku na předávání cen nadace s tím, že jsme sami měli být ocenění a to za největší mediální pomoc. Divili jsme se, vždyť dřív takovou cenu převzala například televize Nova, tak proč my, malí pomocníci? Prý ale naše pomoc byla poskytnuta mnohosetkrát a to rozhodlo (články, tv pořady, promo akce). A tak mám doma na čestném místě skleněnou cenu od Nadace pro transplantace kostní dřeně vyrobenou v Moseru. A i když exkluzivně vyrábí nyní ceny Ď sklárna Artcristal Bohemia (exkluzivita platí do doby, dokud chce a má možnost projekt podporovat), mám radost, že od mistrů sklářů z Karlových Varů ke mně promlouvá jejich um, vlastně fortelná poctivá duše, stejně jako od mistrů sklářů z Velkého Oseku, poněvadž hned vedle ceny od nadace mám na čestném místě i vzorovou archivní celostátní „cenu Ď“, podle níž se další ceny vyrábí, případně z ní nové tvary odvozují.
Dovoluji si tímto poděkovat sklářům v Karlových Varech za podporu ceny Ď 2001 až 2007 a současně poděkovat sklářům z Velkého Oseku za podporu ceny Ď 2008 až 2020. A také si dovoluji tímto sklárnu Artcristal Bohemia nominovat na cenu Ď, vlastně přímo majitele, manžele Machálkovi. Za zájem, snahu, přátelství, spolehlivost. A za to, že „zapadli díky náhodě do projektu“, v němž naprosto přirozeně doplňují mozaiku báječných lidí, jako byl pan primář Koza a jako jsou všichni lidé kolem ceny Ď, všichni členové Kolegií, městských, krajských i celostátního, jako jsou všichni partneři a spolupořadatelé. Díky Honzo a díky Ireno a díky i mladý Honzo Tobě, synu Machálkových!

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Martin Dohnal - V roce 2008 jsem napsal dopis na několik set firem a svěřil se, že od roku 2001 pořádám nezávislý apolitický lidský a pro účast skutečných mecenášů a dobrodinců velmi prestižní projekt „cena Ď“ a že hledám partnerskou firmu, která by se s posláním projektu ztotožnila. Odpověď přišla tehdy jediná a to z tiskárny SVS, spol. s r.o., kde se specializují na tisk etiket a dalších náročných tisků (štítky na autobaterie, na potraviny, drogerii atd.). Majitel byl tak pohlcen budováním nového moderního areálu tiskárny v Karlštejně, že zprvu neměl čas se cenou Ď zabývat, ale jeho manažer reagoval pozitivně a vše o ceně Ď vyslechl a osobně k ní okamžitě získal vztah a tím začala podpora tiskárny SVS se sídlem v Karlštejně ve prospěch ceny Ď. Zakrátko ale sám majitel pan Martin Dohnal, když sledoval ze středu svých podnikatelských starostí a radostí spolupráci jeho firmy s cenou Ď, požádal o schůzku a poprosil o veškeré podrobné informace k projektu, neboť jej čím dál víc osobně zajímal. Tím vzniklo ohromné pouto mezi touto tiskárnou a cenou Ď, kdy podpora není dopředu garantovaná, je projevem té nejlepší dobré vůle, odvíjí se od možností tiskárny a ta ji sama od sebe v průběhu let dokonce zvýraznila, plus v lidské rovině majitel pan Dohnal naslouchá všem organizačním starostem, které mám a nabízí aktuálně dílčí další pomoci, pokud by byly nutné a pokud by jeho tiskárna měla možnost je realizovat. Za 13 let absolutního vnímání dění ceny Ď a za podporu, velmi panu Martinu Dohnalovi děkuji. Nikdo neví, co bude dál, zda i v dalších letech bude mít kdokoliv ze stávajících partnerů možnost ceně Ď pomáhat (vždyť jen letos zasáhl 20. ročník ceny Ď nouzový stav v ČR a pro řadu našich partnerů to znamenalo omezení podnikání), ale ať to bude jakkoliv (udělám vše, aby cena Ď žila dál – je to můj život), osobně věřím, pan Dohnal cenu Ď bude mít rád napořád a není podstatné pro náš přátelský vztah, zda bude mít možnost ji nadále pomáhat nebo ne. V historii projektu je tak jako tak zapsán už 13 let a proto je při dvacátém ročníku, který také podporuje, nominován v kategorii „Síň slávy existence ceny Ď 2001 – 2020“, neboť bez něj by se většina ročníků nedala zorganizovat, tedy bychom nepořádali ani tento jubilejní a neměli šanci plánovat další. Martine, děkujeme Ti.

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Čestmír Horký - V roce 2015 mi přinesla náhoda setkání s panem Čestmírem Horkým, tehdejším ředitelem Nadačního fondu pomoci Karla Janečka (až po dnešek stálou oporou týmu fondu) a pozdějším autorem unikátního projektu tohoto fondu „Znesnaze21“ (jednoduchá a rychlá cesta k založení seriózní sbírky ve prospěch toho, kdo ji aktuálně ve vašem okolí nutně potřebuje – nehoda, nemoc nebo jiné bohužel v životě možné smutné události https://www.nfpomoci.cz/znesnaze21). Fascinoval mne osobní zájem Čestmíra o vše s cenou Ď související. Měl snad milion otázek a přestože Nadační fond pomoci pomáhá hlavně přímo těm, kteří pomoc potřebují a nesponzoruje kulturní projekty, rozhodl se najít cestu, jak ceně Ď a hlavně její myšlence pomoct. V průběhu měsíců, sám od sebe, aniž bych jej o to poprosil, prezentoval zakladateli fondu panu Karlu Janečkovi cenu Ď a její svět a díky tomu také sám pan Janeček (ale i kolegové z fondu), našel k ceně Ď svůj vztah a díky tomu od roku 2016, tedy již 4 roky, Nadační fond pomoci Karla Janečka velmi silně morálně cenu Ď podporuje, včetně podpory faktické produkční stránky projektu cen Ď. Nikdy ale neschází osobní zájem, hodiny diskuze nad nominacemi, nad průběhem každého ročníku, nad přínosem ceny Ď veřejnosti a jejího smyslu. Čestmír je pedant na detail, každou myšlenku propasíruje svou myslí tam a zpátky tisíckrát, než si je jist, že vstřebal její obsah tak, aby mohl zodpovědně na stávajícím stavět své nápady, myšlenky, vize. Kromě toho je originální i v původních projektech, které vymýšlí jak pro svůj svět, tak pro Nadační fond pomoci Karla Janečka nebo pro cenu Ď. Být takových Čestmírů na světě víc, nedělo by se tolik nesmyslných věcí…, Čestmír inspiruje k přemýšlení a vše, co dělá, funguje. Děkuji mu za podporu osobní i zprostředkovanou pro cenu Ď 2016 až 2020.

Richard Langer, autor a pořadatel ceny Ď nominuje:

Jaroslav Svoboda - Pan Jaroslav Svoboda je předseda Sdružení česká zoo, miluje a podporuje naše zoologické zahrady, pořádá ceny Bílý slon nejlepším našim chovatelům v zoo o nichž tvrdí, že jsou nejlepší na světě, v různých končinách zeměkoule pomáhá osobně zachraňovat ohrožené druhy zvířat (například strávil mnoho měsíců v oceánech při záchraně želv) a v neposlední řadě od roku 2011 každým rokem, tedy deset let, velmi zásadně pomáhá organizovat krajská kola ceny Ď v Moravskoslezském kraji (pomoc je tak velká, že přesahuje do celého projektu), navíc všude dělá ceně Ď velkou osvětu a jak může, ceně Ď pomůže. Jardo, jsi neopakovatelný přírodní úkaz! Díky!!!

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Olinka Lanzendorfová - Paní Olinka Lanzendorfová vlastní perfektní módní salon MIRIAM v Plzni (https://www.salonmiriam.cz/), kam se sjíždí „celebrity“ z celé ČR pro nejmodernější svatební a společenské šaty. Její svět je práce, nadšení, místy bych řekl až odevzdaná dřina, ale úspěch vyvážený poctivou inventivní prací, prožívá s pokorou a radostí současně a ráda se o něj podělí třeba i v rámci projektu ceny Ď, neboť absolutně vstřícně a pružně obléká moderátory (bezplatně) a jelikož se na cenu Ď váže celoročně mnoho další osvětových akcí a vystoupení na jiných akcích, také tam je její role nezastupitelná, neboť dělá vše pro reprezentaci ceny Ď prostřednictvím jejího životního módního salonu, jehož je skutečným v obklopení skvělých kolegů, srdcem. Olinko, jestli máš minutku, prosím, odpoutej se od práce a přečti si tyto řádky, abys věděla, jak si Tě za Tvou vstřícnost a lidskou nezištnost vážíme. Díky, Richard a tým ceny Ď čítající hlavní produkční ceny Ď Jitku Langerovou a spolumoderátorku ceny Ď a jednu z duší ceny Ď Markétu Langerovou.

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Město Nový Bor - Město Nový Bor je krásné město spjaté odedávna se sklářstvím. Jakoby to předznamenávalo, že jeho atmosféru vytváří lidé s křehkou křišťálovou duší, plnou invence, nápadů, snahy dělat svět nádhernější, když to jde. Tolik moje pocity z návštěv Nového Boru jako takového. Avšak jsou to pocity, které mi vysvětlují, proč právě tady tak náramně cena Ď uspěla, proč právě zde našla takové zázemí, proč tu k ní mají takový vztah. Když jsem po deseti úvodních ročnících ceny Ď, které měly jen finále, přišel v roce 2011 s nápadem realizovat od jedenáctého ročníku krajská kola jakožto šanci na ocenění ve všech 14 krajích ČR navíc ještě před tím, než se všechny nominace setkají ve finále (kde mají opět nové šance na cenu bez ohledu na výsledky krajských kol), komunikoval jsem s městem Nový Bor, neboť z tohoto města byla přihlášena jedna z prvních krajských nominací. Když se vedení města dovědělo, že mám velkou starost najít zázemí a partnery v Liberci (přece jen jsme nezávislý apolitický projekt jdoucí svou cestou), nabídlo samo od sebe spolupráci a z té zakrátko vzniklo desetileté fungující vzájemně smysluplné partnerství. Děkuji městu Nový Bor, všem jeho občanům, kteří vzývají tuto spolupráci, děkuji pracovníkům městského úřadu, děkuji s láskou se spolupráci věnující paní doktorce Aleně Forgáčové a jejím kolegyním a také děkuji panu starostovi Jaromíru Dvořákovi za neuvěřitelný chlapský přístup ke spolupráci, která je založená na zájmech města a ne potřeb jeho představitelů, na upřímném zájmu o poděkování těm, kteří v Novém Boru dělají něco navíc, stejně jako v Libereckém kraji.